DIY: náhrdelník z železářství

Některé serepetičky z železářství se opravdu pěkně lesknou a byla by škoda je zašroubovat někam, kde nebudou vidět. A když chcete propagovat rodinný podnik moderním způsobem a jít s vlastní kůží na trh, je mnohem lepší netetovat si název obchodu na čelo (nebo jinou část těla) a radějí si reklamu pověsit kolem krku :)

návod na super náhrdelník jsem našla tady

Hrablo do každého počasí

Občas se zdá, že mi z toho divokého sortimentu v železářství hráblo, ale dnes se dozvíte o užitečné lopatě na sníh, co se jí říká hrablo. Hmm ... a to by tak mohlo stačit, ne?
No tak dobře, hrablo je k dostání v různých provedeních. Plastová klasika je fajn na takové to domácí shrabování - rozuměj, do města, kde toho sněhu zrovna moc nenapadne. Přiznejme si, plast není nejodolnější materiál, a i když k němu na spodek nalepí rádoby kovovou lištu, tak to není zrovna výhra. Lidi taky často nechávají svého zimního posluhovače venku na mrazu, z čehož plast radostí praská, že.
Lepší a samozřejmě i dražší varianta je pak kovové (třeba hliníkové) hrablo. Vydrží (nebo by podle dodavatelů a výrobců) mělo i to, když se do prohazování cestičky kolem domu pustíte jako do bramborového pole.
Nejvíc jdou hrabla na dračku, když poprvé v roce nasněží. Ale už se mi i stalo, že si hrablo zákazník žádal v červenci. Přišel do obchodu oděn pouze do slamáku a obnošených trenýrek (ne, nebyly to kraťase, ale spodní prádlo), prostě stará maloměstská škola. Hlavou mi vířilo milion myšlenek - Proč hrablo v červenci? Nemyslí si, že je hrablo něco úplně jinýho? Ve skladu bychom mohli mít nějaké pozůstatky ze zimy. Proč si nevzal alespoň kraťase? Trenýrky nejsou zrovna dobrý pracovní oděv.
Nakonec ze mě vypadlo - A na co to potřebujete? Ukázalo se, že zákazník ví, co hrablo je a ví, že se s ním normálně odhazuje sníh, ale prostě potřeboval nějakou velkou lopatu na piliny, které sušil kolem domu. Já jsem pak ve skladu opravdu pár exemplářů našla a zákazník si vybral a spokojeně odešel s hrablem přehazovat piliny.

Obrtlík

Nepatří tohle slovo do vašeho běžného slovníku? To se opravdu divím :) V rámci železářského názvosloví se mu však vyhnout nedá. Pro většinu městských obyvatel asi jeho název i účel zůstává záhadou, lépe jsou na tom obyvatelé malých měst a vesniček.
Ale k věci - obrtlík je klička s vrutem, která se nejčastěji používá jako zavírání na králíkárnu. Obrtlík je podle etymologického původu něco, co se vrtí a otáčí. A je to pravda. To díky tomu vrutu. Druhá část obrtlíku je většinou plochá klička, která umožňuje jednoduché uchopení. Nechcete přece, aby vám králíci, činčily, kuřata a podobná havěť vzala do zaječích.

Sprchová story

Byla jsem na návštěvě u kamarádů v Olomouci, mém milovaném městě. Olomouc se nedá nemilovat, a to z několika důvodů - má totiž naprosto ideální velikost, i člověk s orientačním nesmyslem je schopen se po několika měsících zorientovat, všude je to blízko a hlavně tam jsou úplně nejvíc nejlepší lidi. Navíc je to všechno zabalené do kouzelného historického obalu a moravské srdečnosti. Ale zpátky ke story.

Prostě a jednoduše se během mé návštěvy porouchala sprcha (já na tom nenesu sebemenší podíl viny), ale i tak jsem se zapojila do náprav škody. Ulomila se jim sprchová hadice v místě, kde měla být napojená na tělo baterie a já jako profík vím, že sprchová hadice má správně končit maticí nikoliv se tvářit jako kus uříznuté zahradní hadice. Po pečlivém prozkoumání jsem doporučila hadici nahradit za nový funkční model.
Sprchová hadice není extrémně drahá komponenta, hlouběji do kapsy by si kamarádi sáhli, kdyby se jim porouchala baterie, což naštěstí nebyl tento případ. Ale bylo třeba vysvětlit, jaké mají možnosti:

1.) Při poruše na hadici (ať už je v ní díra nebo nedrží, kde by měla) není potřeba měnit zároveň s ní i sprchovou hlavici (sluchátko na konci, které proud mění v příjemné tenké potůčky vody). Pokud si myslíte, že je a) v dobrém stavu, b) máte k ní citový vztah, c) ještě se s ní nechcete rozloučit, prostě ji odšroubujete a připravíte ji na shledání s novou kamarádkou hadicí.

2.) Sprchové hadice se snaží lidem život až tak nekomplikovat, takže závity na konci jsou typizované - to znamená, že ať si vyberete jakoukoli sprchovou hadici, bude vám pasovat (pokud jste si nekoupili baterii někde v Polsku). Klasická délka k vaně je 1,5 m. Bohatě to stačí, ale kdyby se vám to náhodou zdálo málo, dělají se i delší - nejčastěji v pancéřovém provedení o délce 2 m, 2,5 m a tak.

3.) Existuje několik základních provedení sprchových hadic - plastové, kovové ("pancéřové") a kombinované. Liší se materiálem i cenou. Ta začíná někde kolem 90 Kč (září 2012). Plastové jsou levnější než kovové, ty se šplhají ke 200 Kč. Ale problémy se nevyhýbají ani jednomu typu. U pancéřových praská kovový obal, gumové mohou zteřet nebo se zlomit, pokud nedáváte pozor na to, jak se vám kroutí.
Takže je nejlepší vybrat si na základě toho, co se do koupelny hodí. Nekoupím si přece černou hadici, když mi nezapadá do vizuálního konceptu koupelny, že.

4.) Sprchové hadice bývají zabalené více či méně kvalitním způsobem, většinou se dá skrz obal vidět, takže použijte svoje bulvy a zkontrolujte, že je tam i těsnění - 2x gumové kolečko s dírou. No a to je asi tak všechno :) K sluchátkům se vrátím zase někdy příště.

Taky tak milujete sprchování?

Základní rozdíl

Naše společnost je v oblasti spojovacího materiálu značně polarizovaná - na jedné straně tu máme ty, kteří nevědí v podstatě nic a na druhé straně jsou naopak ti, co se domnívají, že vědí všechno. Pak je zde malé procento těch, kteří se přehoupli za poloviční vzdálenost mezi těmito dvěma extrémy a vědí alespoň něco. Pojďme se přidat ke zlatému středu :) Věřte mi, všechno vědět snad ani nechcete.

Zkušenost s prodejem v železářství prokázala, že pohlaví nemá až takový vliv na znalost či neznalost spojovacího materiálu. "Potřebuju ňáký šroubky" je nejčastější počáteční replika zákazníka. Pak následuje ze strany prodejce: "Noooo, a jaký? ... S metrickým závitem nebo vrut? Jak dlouhej a tlustej? Do dřeva, do plechu nebo do sádrokartonu? Jakou má mít hlavičku? Kolik že jich chcete?"

Pokud by se opravdu jednalo o požadavek na šrouby (1., 2. a 3. obrázek), což tak většinou není a někdy se dopracujeme třeba až k hřebíkům, tak zde máme několik druhů:

šroub s šestihrannou hlavou - utahuje se klíčem (ne tím, který máte doma od dveří) nikoliv šroubovákem, pořizuje se k němu matice (stejného rozměru jako šroub, co se síly týče) a když je třeba, tak i podložka. Obrázek ho docela slušně vystihuje.
šroub s půlkulatou hlavou - jediným rozdílem je tvar hlavičky a detail, že se utahuje šroubovákem.
Dále obrázek hlásá šroub do dřeva a pod tím ještě vrut. Zde zůstává rozum stát. Šroub do dřeva = vrut. Podob nabývá různých, závit se může táhnout přímo od hlavičky (celozávitový), ale taky může začínat až někde v půlce (částečný závit). Kromě závitu se jednotlivé druhy vrutů liší obecně v délce, síle (rozuměj - jak je to tlustý), povrchové úpravě (pozink, mosaz, kadmium, ..., rozuměj - jak se to leskne), tvaru hlavičky (zápustná, polokulatá, šestihranná ..., rozuměj - co kouká ven, když to zašroubuju) a jestli je zašroubujete a vyšroubujete pomocí křížového, plochého, hvězdičkového či torx šroubováku nebo klíče. Uff.
O dalších šroubech a taky hřebících zase příště.

M jako matice

Matka, matička, matice - významů jako takových v jazyce českém mají tyhle slova několik, v železářském diskurzu se ale jedná o specifický druh spojovacího materiálu. Jenže, nenechte se vysmát on není pouze jeden druh matic v různých velikostech, ale jsou jich kvanta!

Takže  

matka klasická šestihranná s běžným stoupáním v provedení pozink nebo černá klasika. Černé trochu špiní a když to má být vidět nenadělají až takovou parádu, je zde i potenciál toho, že rychlejc zreznou, ale zase míň stojej. 

Dále máme matku pojistnou, která se od té předchozí liší tím, že na konci závitu (to je to spirálovité rýhování uvnitř) má plastový kroužek, který způsobí prímoidní zakousnutí se materiálů, tudiž se matka až tak snadno zase nepovolí - prostě drží fest.

Pokud se vám ale bude po matici stýskat a sem tam si budete přát ji odšroubovat/vyšroubovat a trochu si s ní pohrát, tak pro tyto účely je matka křídlová - zvaná křídlovka. Má dvě pacičky čnící do prostoru, které slouží lepší manipulaci při šroubování tam i zpátky.

Jelikož je matka ženského rodu, má i svůj vymezený vztah k modě. Tudíž dbá i o pokrývku hlavy. Matka kloboučková má prostě a jednoduše jednu stranu přikrytou vypouleným kloboučkem. Fešanda.

No a když přilepíte několik matek k sobě, tak aby nebyly vidět spoje, máte matku prodlouženou.

Otvíráme!

Železářství u Bednářů je ikonický krámek na jednom rozkošném maloměstě. Nějakým záhadným způsobem (dobře, záhada to nebyla - spíš nedostatek levné pracovní síly) jsem se dostala za železářský pult. Ano, dostala. Dívek, slečen, dam a žen (dokonce i chlapců, hošíků, mužů a staříků) s povědomím o rozdílu mezi matkou s normálním stoupáním, matkou pojistnou a křídlovou asi na světě tolik nebude a tak se cítím povinována podělit se o několik životně důležitých informací na tomhle blogísku. Kovomatoabecedář bude sloužit jako studnice poznání doposud příliš neprobádaného území - železářství.

Takže postup práce je následující:

• postupně, ne však pravidelně, budou přibývat k jednotlivým písmenků abecedy informace o běžných položkách na pultech železářství
• občas se objeví i nějaký obrazový materiál
• a dál se uvidí