Základní rozdíl

Naše společnost je v oblasti spojovacího materiálu značně polarizovaná - na jedné straně tu máme ty, kteří nevědí v podstatě nic a na druhé straně jsou naopak ti, co se domnívají, že vědí všechno. Pak je zde malé procento těch, kteří se přehoupli za poloviční vzdálenost mezi těmito dvěma extrémy a vědí alespoň něco. Pojďme se přidat ke zlatému středu :) Věřte mi, všechno vědět snad ani nechcete.

Zkušenost s prodejem v železářství prokázala, že pohlaví nemá až takový vliv na znalost či neznalost spojovacího materiálu. "Potřebuju ňáký šroubky" je nejčastější počáteční replika zákazníka. Pak následuje ze strany prodejce: "Noooo, a jaký? ... S metrickým závitem nebo vrut? Jak dlouhej a tlustej? Do dřeva, do plechu nebo do sádrokartonu? Jakou má mít hlavičku? Kolik že jich chcete?"

Pokud by se opravdu jednalo o požadavek na šrouby (1., 2. a 3. obrázek), což tak většinou není a někdy se dopracujeme třeba až k hřebíkům, tak zde máme několik druhů:

šroub s šestihrannou hlavou - utahuje se klíčem (ne tím, který máte doma od dveří) nikoliv šroubovákem, pořizuje se k němu matice (stejného rozměru jako šroub, co se síly týče) a když je třeba, tak i podložka. Obrázek ho docela slušně vystihuje.
šroub s půlkulatou hlavou - jediným rozdílem je tvar hlavičky a detail, že se utahuje šroubovákem.
Dále obrázek hlásá šroub do dřeva a pod tím ještě vrut. Zde zůstává rozum stát. Šroub do dřeva = vrut. Podob nabývá různých, závit se může táhnout přímo od hlavičky (celozávitový), ale taky může začínat až někde v půlce (částečný závit). Kromě závitu se jednotlivé druhy vrutů liší obecně v délce, síle (rozuměj - jak je to tlustý), povrchové úpravě (pozink, mosaz, kadmium, ..., rozuměj - jak se to leskne), tvaru hlavičky (zápustná, polokulatá, šestihranná ..., rozuměj - co kouká ven, když to zašroubuju) a jestli je zašroubujete a vyšroubujete pomocí křížového, plochého, hvězdičkového či torx šroubováku nebo klíče. Uff.
O dalších šroubech a taky hřebících zase příště.

M jako matice

Matka, matička, matice - významů jako takových v jazyce českém mají tyhle slova několik, v železářském diskurzu se ale jedná o specifický druh spojovacího materiálu. Jenže, nenechte se vysmát on není pouze jeden druh matic v různých velikostech, ale jsou jich kvanta!

Takže  

matka klasická šestihranná s běžným stoupáním v provedení pozink nebo černá klasika. Černé trochu špiní a když to má být vidět nenadělají až takovou parádu, je zde i potenciál toho, že rychlejc zreznou, ale zase míň stojej. 

Dále máme matku pojistnou, která se od té předchozí liší tím, že na konci závitu (to je to spirálovité rýhování uvnitř) má plastový kroužek, který způsobí prímoidní zakousnutí se materiálů, tudiž se matka až tak snadno zase nepovolí - prostě drží fest.

Pokud se vám ale bude po matici stýskat a sem tam si budete přát ji odšroubovat/vyšroubovat a trochu si s ní pohrát, tak pro tyto účely je matka křídlová - zvaná křídlovka. Má dvě pacičky čnící do prostoru, které slouží lepší manipulaci při šroubování tam i zpátky.

Jelikož je matka ženského rodu, má i svůj vymezený vztah k modě. Tudíž dbá i o pokrývku hlavy. Matka kloboučková má prostě a jednoduše jednu stranu přikrytou vypouleným kloboučkem. Fešanda.

No a když přilepíte několik matek k sobě, tak aby nebyly vidět spoje, máte matku prodlouženou.

Otvíráme!

Železářství u Bednářů je ikonický krámek na jednom rozkošném maloměstě. Nějakým záhadným způsobem (dobře, záhada to nebyla - spíš nedostatek levné pracovní síly) jsem se dostala za železářský pult. Ano, dostala. Dívek, slečen, dam a žen (dokonce i chlapců, hošíků, mužů a staříků) s povědomím o rozdílu mezi matkou s normálním stoupáním, matkou pojistnou a křídlovou asi na světě tolik nebude a tak se cítím povinována podělit se o několik životně důležitých informací na tomhle blogísku. Kovomatoabecedář bude sloužit jako studnice poznání doposud příliš neprobádaného území - železářství.

Takže postup práce je následující:

• postupně, ne však pravidelně, budou přibývat k jednotlivým písmenků abecedy informace o běžných položkách na pultech železářství
• občas se objeví i nějaký obrazový materiál
• a dál se uvidí

Inventura

 

Periodicky se opakující nutné zlo, kdy se banda odsouzenců plahočí po železářství a snaží se spočítat a zaznamenat všechny serepetičky. Do 21. století jsme se prozatím nedostali, takže se u nás v železářství nekoná žádné radostné pobíhání se čtečkou čárových kodů, ale úmorné vypisování všech nalezených položek. Hledání vhodných názvů ale někdy činí problémy i ostříleným profesionálům a postřeleným poloprofesionálům. Někteří častěji než jiní věnují zmatený pohled věci na konci regálu, který vyjadřuje myšlenku - co to ksakru může být??? Občas to připomíná jeden televizní pořad uváděný panem Zedníčkem, který měl jméno s lehkým cestovatelským nádechem v kombinaci s nauseou ... Kufr.

Počítání plastových košů je pohodička - stačí si stoupnout na konec uličky a přejet pohledem po přítomných plasťáčcích. Sem tam juknout na cenovku a nahlásit ke každému typu numero. Ale šrouby, vruty, podložky, hřebíky a matice jsou poněkud silnější šálek kávy ...... s whiskou. Naše železářství není žádnej Bauhaus. Nemáme rozlohu dvou letištních hal, ale i tak máme zboží tolik, že se občas zdá, že je ten náš obchod nafukovací. Přehrabuju se v tom kovovém pokladu v podstatě každý týden, ale že se dopočítáme při inventuře za rok 2011 k tak monstroznímu počtu jako jsme se u matic dopočítali, tak to by mě ani ve snu nenapadlo: 44. 955 +/- 1.000 kusů matic!

Jsou to teda úplně všechny druhy matic, co u nás jsou - obyčejné černé, pozinkované, pojistné, prodloužené i křídlovky ve velikosti od čísla 3 až kamsi po 24, ale i tak je to dobrá nálož :) Takže jestli někdy nebudete moct usnout - nepočítejte ovce, ale zkuste se dopočítat všech matic u nás v železářství.